Příběh

Polévka která pomáháPsal se rok 2015 a bylo podzimní odpoledne. Seděla jsem v Praze v kavárně a myslela na to, jak jsem kdysi s kamarádkou Oxankou pořádala bazar, který vynesl v Táboře přes 100 tisíc Kč. Tenkrát to byl neuvěřitelný pocit, nikdo tomu nevěřil, nikdo ani podobnou akci do té doby nepořádal. Navíc peníze příjemci pomohly tak, že z „ležáka“ se vrátil do normálního života.

Říkala jsem si, že by chtělo zase něco vymyslet, něco úplně obyčejného, jednoduchého, pochopitelného. Povznést každodenní věc, kterou bereme tak nějak automaticky na piedestal a dát tomu přidanou hodnotu a hlavně někomu pomoci.

A osud tomu chtěl, že do hlavy přišel nápad POLÉVKA. No jasně. Sama jsem polévkový typ, mohla bych být na nich živa, navíc je to základ, alternativa oběda, zahřeje či zastudí a má neomezené kreativní možnosti.

Od prvotních plánů, jakože budeme vařit celý Advent, každý den někdo jiný a všichni se pohrnou vařit jsem musela odstoupit. Taky se musí chodit do práce :-).

Základní myšlenka však byla a děvčátka, která se chtěla na projektu podílet také. Dohodly jsme se, že vždy na vánoční táborský trh vaříme v Pražské ulici před Konstanz. Každý rok pro někoho jiného, každý rok vybírá příjemce jedna z nás.

Již první ročník se vydařil a to nás nakoplo. Nejen k tomu pokračovat v Táboře, ale v roce 2018 rozšířit svoji působnost i do Třeboně, kde jsme při prvním ročníku vyprodaly za 4 hodiny a vybraly neuvěřitelných 25000 Kč.

Od roku 2019 chceme dát naší činnosti další level. Zakládáme tyto stránky, zakládáme transparentní účet, vyřídíme kasičky na sběr peněz a začneme aktivně žádat o granty. Vždy 1.6. vyhlásíme příjemce peněz pro daný rok pro Tábor a Třeboň a pak uděláme maximum, abychom vybraly co nejvíce peněz. Vaření polévky a prodej na ulici bude jen závěrečná třešnička na dortu, která daný rok uzavře. V Třeboni při Svatováclavských slavnostech, v Táboře na vánočním trhu.

V roce 2019 jsme byly nominovány na cenu Nadace Via Bona v kategorii Dárcovská výzva mezi 3 nejlepší projekty. 

Děkujeme, že jste s námi.

 

Píše se září 2020 a my vstupujeme do 5.roku naší polévkové aktivity. Dosud jsme vybrali přes 340 tisíc Kč a 500 EUR, kromě Tábora a Třeboně se projekt nádherně rozjel v Brandýse nad Labem, kde se chystá již druhý ročník v listopadu a lidí se chce zapojit čím dál, tím více. Poprvé jsme také vařili v krásných kulisách Českého Krumlova pro organizaci ICOS a zdá se, že nejen pracovně, ale hlavně lidsky jsme si úžasně "sedli" a tradice polévky je i zde založena. Ozvalo se spousta dalších míst, kde by chtěli s projektem začít, takže pevně věřím, že je neodradí trvdá práce, která je za každou akcí a naopak je nakopne výsledek, společná atmosféra a součinnost, která je největší odměnou. 

Věřím, že v příštím roce se naše polévková rodina opět rozroste a bude více a více lidí, kteří v této podpoře uvidí větší smysl než "jen" poslat peníze někomu na účet.

 

V roce 2020 si Marián Valášek konečně koupil handbike. Projekt "polévka" ho podpořil téměř 50 tisíci Kč a Marián si tak splnil sen jezdit s rodinou na kole na výlety bez omezení. 

V roce 2019 byl odhalen pomník nenarozeným dětem na hřbitově v Třeboni. I na ten náš projekt výrazně přispěl a je to další hmotný důkaz společné práce a úsilí. 

V roce 2020 si táborské G-Centrum koupilo speciální postel za peníze z našeho projektu.

Také pevně věřím, že na Notre Dame je někde "naše cihla" za 500 EUR.

A je to mnohem více, nehmotná podpora v podobě zážitků, vzdělávacích kurzů, příspěvků na činnost.

Jsem za to ráda a jsem na nás pyšná, že jsme to nevzdaly a stále máme energii to znova a znova nakopnout.

Je to jednoduché, buďte s námi.

 

Lenka Želivská (matka myšlenky)

 

Kdo jsme ?

Čtyři kamarádky. Žijeme v Táboře, chodíme normálně do práce a každá žije svůj vlastní život. Nechceme být pasivní konzumentky toho, co život přinese, ale naopak chceme být součástí. Když to jde pomoci a máme na to zatím síly, energii a vlastní peníze, tak proč ne? Třeba budeme jednou sami potřebovat podat ruku a když ne, tak nejhezčí je stejně pocit, když se akce vydaří a mnohdy velké (a možná na začátku nesplnitelné ) cíle jsou dosaženy. V roce 2015 jsme začaly polévku vařit a snad se nám podaří vytvořit tradici, která bude oslovovat i nadcházející generace. Možná budeme inspirací i pro další města, kde se myšlenky ujmou místní filantropové. Rády budeme dělat support a předáme zkušenosti.

 

Petra Jamrichová – ředitelka spolku

Pracuje v Městském kulturním středisku v Sezimově Ústí a podílí se na dalších kreativních projektech, zejména v personalistické oblasti.  Má dvě děti a také se věnuje komunální politice v Táboře. Je produkční duší celého projektu a organizační šéf. Logistika je její doména a navíc umí skvělou kulajdu a v poslední době přidala i silnou slepičí z domácí slepice.

 

Petra Kovandová

Majitelka firmy BONBON a Muzea čokolády a marcipánu v Táboře. Podniká od svých 20 let v gastronomii. Ráda cestuje, ráda ocení kulinářské umění jiných kuchyní, má ráda cirkus, Prahu, podnikavé a schopné lidi. Do projeku přináší nové nápady a pohledy na celou akci. Je skvělým šéfem "B" týmu (to je balení, úklid, uložení, stěhování - prostě to nejhorší po akci :-)). Vaří luxusní vývar hovězí, který táhne celou noc a nejen po flámu padne krásně do žaludku.

 

Simona Nevšímalová

Majitelka penzionu Konstanz v Táboře, kde provozuje také stylovou kavárnu. Ráda cestuje, má ráda světovou gastronomii a miluje Itálii. Aktivně se věnuje italštině a proto není divu, že do svého menu zařadila drahou a náročnou polévku z Toskánska, na kterou sehnat suroviny u nás je skoro nadlidský výkon. 

 

Lenka Želivská

Pracuje v muzeu čokolády v Táboře, je kreativec našeho spolku. Ráda cestuje, jí, toulá se po historických památkách a občasně provází na zájezdech. Miluje Franci, Prahu, Třeboň, Krumlov a spoustu dalších míst podle hesla "všude dobře, tak co doma".Zkušenosti z gastronomie má z provozování vlastních restaurací v minulosti. Nikdy neví co bude vařit, každá akce je výzva :-).